TAK HEZKY OD ZAČÁTKU...

Jsem holka z malé vesničky čítající něco málo přes sto obyvatel. Jsem ročník 1998, většinu času jsem trávila venku. Vyrůstala jsem mezi kluky, takže jsem s nimi hrála fotbal, pistolky,...

Od mala jsem chodila na dětské "cvičení" 1x týdně do Sokola. Pak jsem zkusila aerobic, také jednou týdně, jen pro zábavu. Aerobic jsem vyměnila za hasiče - jezdili jsme na závody a mě nejvíc bavily "braňáky" - běh se stanovišti - vázaní hasičských uzlů, střelba ze vzduchovky, přelézání nataženého lana,...

Potom jsem propadla, jako asi skoro každá holka koním. Začala jsem se učit jízdě na koni. Později jsem chodila kydat a starat se o ně. To mě začalo bavit víc, než ježdění.

Další etapou života byla možnost pořídit si svého prvního psa - border kolii Amy. S ní jsem začala trénovat Agility, které jsme běhaly závodně. Náš největší úspěch bylo 4. místo na MČR mládeže. Pro zábavu jsme hrály dogfrisbee, a naučila jsem jí nějaké triky z Dogdancingu. Postupem času jsem s ní zkusila běhat po loukách, lesích a to mě moc bavilo. Po 3 letech přišla do života druhá borderka Jeia. S ní jsem také trénovala Agility a vše ostatní.

Ovšem přelomový byl rok 2017. Měli jsme na střední škole povinný plavecký kurz, kdybychom ho nezvládli (byly tam určité limity), tak by nás nepustili k maturitě. Tak jsem si řekla, že to chci v klidu zvládnout a mimo školní lekce v bazénu jsem začala chodit sama několikrát týdně. Nutno podotknout, že jsem se do té doby dokázala dostat z jedné strany bazénu na stranu druhou, ale na styl alá paní Radová...  A tehdy jsem zjistila, že prsa se plavou s hlavou pod vodou, wow, objev století... :D Plavání bylo zprvu těžké, ale když se pro něco rozhodnu, tak to chci dotáhnout. Nepolevila jsem. A plavání mě začalo neskutečně bavit! Nevadilo mi plavat třeba 3 hod v kuse (i na WC jsem si zakázala chodit, když plavat, tak plavat!) Z mé největší slabiny - plavání se stala moje asi nejsilnější stránka.

Na kole jsem "uměla" od malička. Taťka jezdí na silničním kole, takže jsem ho nemusela přemlouvat a sám od sebe už mi silniční kolo schraňoval. Ale nikdy jsem na kole nejezdila pravidelně, jen příležitostně.

Běh jsem měla nějak nastartovaný z běhání s psíkama, kolo dejme tomu + -  a plavání se už začínalo nějak rýsovat.

A to bych řekla, že je tak nějak ve zkratce můj příběh, tedy cesta k samotnému triatlonu...