Jídlo=kámoš

V roce 2018 jsem už řekla dost! Nepamatuji si přesně na den, ale něco se ve mně zlomilo.

Začala jsem víc jíst. Ze začátku to nebylo o moc. Ještě aby jo, když měl člověk smrsknutý žaludek. Ale postupem času se "roztáhl" a na druhou stranu mi tělo dalo jasný signál, že potřebuje přibrat= měla jsem neskutečné "záchvaty hladu" - snědla jsem jídlo a cítila se, jako kdybych nic nejedla. Takže jsem si x krát přidávala. A byla jsem schopná toho sníst fáááákt hodně. (To že do mě někdy zaplulo i 0,5 kg oříšků - za odpoledne zní fakt šíleně...)

Začínala jsem cítit změnu. Člověk nebyl tolik unavený a hlavně se mohl víc smát a najednou se černočerné  mraky rozplynuly... A postupně jsem začala hledat cestu k sobě samotné...

Je jasné, že tato stravovací změna přinesla s sebou i cosi méně příjemného - přibrala jsem možná nějakých 20 kg. Tím, že měl člověk zpomalený metabolismus a pak tam posílal tolik kalorií, dává smysl. Ale řekla jsem si, že jednou budu poslouchat svoje tělo a dám mu to, oč si žádá.

Ze začátku jsem měla neuvěřitelnou chuť na různé potraviny, které jsem x let nejedla - cornflaky, spékané müsli,... A tam se začal pomalu vytrácet "strach z jídla".

Teď vím, že si člověk může dát i "nezdravé" jídlo (ač tohle označení nerada používám, ale nevím, jaké jiné použít). Pokud na to jídlo má chuť a má z toho "požitek", tak proč ne. Jsem zastánce nutričně výživných jídel, nejím těžká jídla, vím, že mi nedělají dobře, tak nemám důvod je konzumovat. Mám to nastavené tak, že se chci cítit dobře i po jídle - jídlo= energie pro to, co chci dělat. Nechci, aby to tvořilo překážku a bylo mi po tom špatně,... Mám potravinové intolerance - spousta jídel mi nedělá dobře, k tomu jsem intolerantní na laktózu, ale nevidím v tom žádné omezení, v dnešní době už vůbec.

I teď toho jím teda opravdu hodně. Jediné co řeším je pocit - jak mi je, to je pro mě jediné měřítko. Nevážím se, číslo na váze je jen číslo, které toho moc neřekne. Smutné, že na tom čísle lpí spousta lidí a trápí se kvůli němu naprosto zbytečně. Člověk si musí uvědomit, že svaly, kosti, orgány,... něco váží a že to není tuk. (Který je tedy také potřeba a v ženském těle obzvlášť!) Vážím teď o dost víc - část toho jsou svaly, které něco váží, část je i zmiňovaný tuk, který má spojitost se správným fungováním ženského cyklu.

  Nevážím si jídlo, nepočítám kalorie,... poslouchám své tělo. Mám hlad ve 21 hod? Tak se plnohodnotně najím. I jídlo má vliv na regeneraci a to chceš. :) V triatlonu jsem zatím nejlíp, co jsem kdy byla, tak má teorie asi funguje... :)